Lisabon aneb hipster s úžasnou historií
- Jun 11, 2017
- 2 min read
Když se řekne "jarní prázdniny", skoro každý si vybaví hory, lyžování a zimní atmosféru alpské vesničky. Avšak já jsem se letos v únoru vydala do úplně odlišných podmínek, do hlavního města Portugalska, do Lisabonu, kde je v únoru okolo 15C a převážně slunečno.
Během týdne jsme procestovali větší část Lisabonu a několik okolních městeček a zajímavých míst, jako například přímořské letovisko Cascais, malé městečko s přilehlým lesoparkem s tropickým mikroklimatem a ohromným množstvím hradů Sintru nebo třeba nejzápadnější bod kontinentální Evropy Cabo da Roca.
Lisabon je nejzápadněji položeným hlavním městem kontinentální Evropy a s něco přes pul milionu obyvatel se jedná také o jedno z menších hlavních měst. První sídlo bylo na území dnešního Lisabonu založeno okolo 12. století a jednalo se o fénické obchodní středisko. Dodnes jsou oficiální hranice Lisabonu pevně vázány na jeho historické centrum, takže veškerá jeho předměstí jsou považována za samostatné obce.
Možná si teď říkáte, proč jsem se v nadpisu článku vyjádřila o Lisabonu jako o "hipsterovi". Ráda pro něj toto slovo používám, protože to byl
o to první, co mě napadlo když jsem se při západu slunce procházela s foťákem po Lisabonské náplavce okolo řeky Tejo. Podél celé řeky jsou tam malé kavárničky nebo stánky s jídlem, venkovní sezení, lidé sedí i všude na zemi a všichni si prostě užívají pohodu teplého (únorového) večera při nádherném západu slunce.
Lisabon mě uchvátil jednak historií a památkami, ale i povahou místních lidí, kteří jsou neuvěřitelně milí a vstřícní k turistům, i když (jako já) portugalsky nerozumí ani slovo. Na rozdíl od sousedního Španělska, kde jsem byla loni v létě, se zde dá bez problémů domluvit anglicky a dokonce, když jsem na letišti po příletu šla kupovat nějaký koláček do místního stánku, paní za pultem na mě začala portugalsky a já na ní tedy jestli může anglicky, že jí portugalsky nerozumím, tak s úsměvem prohlásila "cute" a spustila skoro plynulou angličtinou.
Přemýšlíte, kde jsem vzala tu fotku Golden Gate Bridge, když celou dobu píšu o Lisabonu? ... Jde totiž o most 25.dubna, který je v podstatě identický s oním známým Golden Gate Bridge ze San Francisca. Musím říct, že mě natolik uchvátil, že jeho fotek mám opravdu tuny. Nejlépe se fotil z vyvýšeného místa na druhé straně řeky, od paty sochy Krista, které Portugalci říkají Cristo Rei a dá se vylézt až na vrchol toho podstavce až přímo k soše, odkud je přes řeku úžasný výhled na město.
Portugalci mají celkově takový zvyk na každý památník nebo sochu lézt nahoru. Zprvu mě to trochu překvapovalo na co všechno můžete vylézt, ale postupně jsem začala zjišťovat, že z pohledu turisty, obzvláště fotografa je to poměrně výhodné, protože nahoře je vždycky větší výhled ... a taky vítr.
A tímto bych dnešní článek ukončila, myslím, že už je dostatečně dlouhý, i když bych o Lisabonu rozhodně mohla ještě psát dál a dál. Pokud by vás zajímal další článek o Lisabonu, třeba zaměřený na památky, tak mi dejte vědět v komentářích :)
A ještě pár fotek na závěr :)
Comments